Rozhovory
Rozhovor s redaktorem
Pravidelným návštěvníkem domácích zápasů divizního FK Šardice byl i v tomto roce sportovní redaktor Hodonínského deníku Libor Kopl. Ve fotbale před časem působil jako masér A-mužstva Ratíškovic a byl i tvůrcem neoficiálních internetových stránek tohoto klubu. V současné době jako novinář uvedeného deníku informuje čtenáře především o sportovním dění na Hodonínsku.
Nyní už nějakou dobu působíte jako sportovní redaktor, ale ještě nedávno jste byl zaměstnancem firmy, vyrábějící střešní krytinu. Kdy jste se ke své současné profesi vůbec dostal a jak své rozhodnutí přestoupit k sedmé velmoci s odstupem času hodnotíte?
Do týdeníku Slovácko jsem se přihlásil před rokem a půl na inzerát. O novinářské práci jsem nikdy předtím neuvažoval, i když jsem již na základní škole pomáhal tvořit školní časopis Pegas. Ale jelikož jsem měl malé zkušenosti s vlastním webem, tak jsem hlavně kvůli svým blízkým na inzerát odpověděl. A ono to vyšlo, v Deníku mě přijali. Musím přiznat, že začátky byly docela hektické, protože kromě fotbalu a hokeje jsem ostatním sportům na hodonínském okrese moc pozornosti nevěnoval. Ale po roce mohu říct, že jsem moc spokojený.
Vím, že pocházíte ze sportovní rodiny, váš otec je zkušeným fotbalovým trenérem a bratr Radim je stále ještě aktivním hráčem. Měl jste vůbec vlastní fotbalové kopačky, a pokud ano, kde a jak dlouhou už visí na hřebíku?
Fotbal jsem hrával od mládí. Prošel jsem mládežnickými výběry Ratíškovic, třikrát jsem si odskočil do sousedních Vacenovic, kde mám rodinu a známé. Po dorostu jsem přešel do mužů. Jelikož Baník po pádu z druhé ligy začal budovat úplně nový tým, do kádru divizního áčka jsem se bez problémů dostal. Do základní sestavy jsem se ale nevešel a po osmi prohraných zápasech a neshodách s mým otcem, který tým vedl, jsem skončil. Pak jsem narukoval do Přerova na vojnu a bylo po kariéře. Ale na 1. A třídu bych si ještě troufl.
Libore, je o vás známo, že jste velký fotbalový fanda nejen ratíškovického Baníku, ale i Slovanu Liberec. Nutno podotknout, že ani jeden ze zmíněných klubů vám patrně v této sezóně moc radosti nedělá. Co vás vedlo fandit právě Severočechům?
Liberec jsem poprvé výrazně zaregistroval ve finále Českého poháru v roce 2000, kdy porazil právě Baník. V následující sezoně mě pak fotbal Štajnera, Kolouška, Johany, Nezmara uchvátil natolik, že jsem začal Liberci na dálku fandit. A vydrželo mi to dodnes. Radost mi Slovan letos opravdu nedělá, i když vzhledem v klubové politice se něco podobného dalo čekat. Ale na zápas s Dinamem Bukurešť opravdu jen tak nezapomenu.
Z řady příspěvků na vašich bývalých webových stránkách se dalo vycítit, že vám fotbalové Šardice k srdci zrovna nepřirostly. Jak byste svůj tehdejší postoj ve vztahu k Šardicím porovnal s tím svým dnešním?
Proti Šardicím jsem nikdy nic neměl. Samozřejmě každý se chce na silný mančaft vytáhnout. Ani já jsem nebyl výjimkou. Na druhou stranu mnoho vzpomínek na šardický fotbal jsem neměl. V Šardicích jsem byl v minulosti snad čtyřikrát. Jednou jako hráč a třikrát jako divák. Ale můj vztah se k Šardicím určitě změnil. Do Šardic totiž jezdím na fotbal opravdu moc rád.
Z každého domácího šardického utkání přinášíte čitatelům Hodonínského deníku autentickou reportáž. Jak se vám o našich divizních zápasech píše a jak se jako novinář v Šardicích cítíte?
V Šardicích se opravdu cítím výborně. Na každém domácím zápase totiž svítí většinou sluníčko a k vidění je kvalitní fotbal s řadou branek (smích). Ale opravdu se mi o zápasech Šardic píše moc dobře. Důkaz najdete na webových stránkách Hodonínského deníku vždy do dvou hodin po závěrečném hvizdu. Navíc o novináře je v Šardicích dobře postaráno.
Někteří novináři si často stěžují na špatnou komunikaci s fotbalovými kluby. Sdílíte také tento jejich názor?
Určitě jsou mezi kluby a fukcionáři rozdíly. Některé kluby mají zájem svůj oddíl propagovat více, jiné méně. Na okrese Hodonín mám ale dobré vztahy s drtivou většinou trenérů i funkionářů. A o Šardicích to platí dvojnásob. I poslední případ s prasečí chřipkou potvrdil, že v Šardicích pracují profesionálně.
Často ve vašich článcích čerpáte z klubových internetových stránek či slosovatelných programů na utkání. Jak z pohledu novináře i zasvěceného autora vlastního webu hodnotíte úroveň těchto našich „informačních zdrojů“?
Šardický web patří k nejlepším na okrese, zpravodaj je určitě nejlepší. Největší problém většiny webů je aktuálnost. A v Šardicích je klubový web určitě aktuální. Právě díky webům klubů mohu čerpat informace pro své články. Musím i potvrdit, že někteří mí kolegové využívají klubové weby mnohem více než já. V Břeclavi například autor stránek HC Břeclav posílá články i do Břeclavského deníku. Bývalý redaktor Rovnosti zase dělá web prvoligovému Brnu. Podobných případů je ale mnohem víc.
Jak hodnotíte šardický fotbal a jakou zvenčí vidíte jeho další perspektivu?
Musím se přiznat, že jsem Šardicím postup opravdu přál. Hlavně kvůli derby s Mutěnicemi. Myslím si, že pokud se nestane něco mimořádného, tak si Šardice postup vybojují znovu. Vedení klubu, trenér, hráči i věrní fanoušci by si MSFL zasloužili. Na druhou stranu je v dnešní době hodně těžké vybudovat na vesnici klub, který by mohl dlouhodobě hrát třeba divizi. Přeji Šardicím, aby nedopadly stejně jako Ratíškovice nebo Kyjov.
Fotbal na Hodonínsku však nejsou jenom Šardice nebo třetiligové Mutěnice. Co říkáte na aktuální stav kopané v našem okrese, který se ještě nedávno pyšnil i druhou celostátní ligou a jakou budoucnost pro nejbližší období jí zde přisuzujete?
Abych byl upřímný, jsem spíše pesimista. Kromě Šardic opravdu nevidím na okrese klub, který by mohl v nebližší době hrát třeba divizi. Věřím, že i Mutěnice si budou třetí ligy vážit a ještě několik sezon v ní vydrží. Problémem současného fotbalu je nedostatek mladých hráčů, kteří by dokázali nahradit bývalé matadory. Jen za posledních pět let klesla úroveň v Ratíškovicích, Kyjově, Dubňanech a třeba ve Vacenovicích o několik tříd. Jejich výsledky opravdu nejsou náhodné. Pouze s vlastními odchovanci dnes nemůže žádný tým pořádně fungovat. Navíc na okrese Hodonín není mnoho velkých firem a podniků, které by dávaly do fotbalu své peníze.
Děkuji za rozhovor a přeji vám mnoho spokojených a objektivně informovaných čtenářů. RG
Nyní už nějakou dobu působíte jako sportovní redaktor, ale ještě nedávno jste byl zaměstnancem firmy, vyrábějící střešní krytinu. Kdy jste se ke své současné profesi vůbec dostal a jak své rozhodnutí přestoupit k sedmé velmoci s odstupem času hodnotíte?
Do týdeníku Slovácko jsem se přihlásil před rokem a půl na inzerát. O novinářské práci jsem nikdy předtím neuvažoval, i když jsem již na základní škole pomáhal tvořit školní časopis Pegas. Ale jelikož jsem měl malé zkušenosti s vlastním webem, tak jsem hlavně kvůli svým blízkým na inzerát odpověděl. A ono to vyšlo, v Deníku mě přijali. Musím přiznat, že začátky byly docela hektické, protože kromě fotbalu a hokeje jsem ostatním sportům na hodonínském okrese moc pozornosti nevěnoval. Ale po roce mohu říct, že jsem moc spokojený.
Vím, že pocházíte ze sportovní rodiny, váš otec je zkušeným fotbalovým trenérem a bratr Radim je stále ještě aktivním hráčem. Měl jste vůbec vlastní fotbalové kopačky, a pokud ano, kde a jak dlouhou už visí na hřebíku?
Fotbal jsem hrával od mládí. Prošel jsem mládežnickými výběry Ratíškovic, třikrát jsem si odskočil do sousedních Vacenovic, kde mám rodinu a známé. Po dorostu jsem přešel do mužů. Jelikož Baník po pádu z druhé ligy začal budovat úplně nový tým, do kádru divizního áčka jsem se bez problémů dostal. Do základní sestavy jsem se ale nevešel a po osmi prohraných zápasech a neshodách s mým otcem, který tým vedl, jsem skončil. Pak jsem narukoval do Přerova na vojnu a bylo po kariéře. Ale na 1. A třídu bych si ještě troufl.
Libore, je o vás známo, že jste velký fotbalový fanda nejen ratíškovického Baníku, ale i Slovanu Liberec. Nutno podotknout, že ani jeden ze zmíněných klubů vám patrně v této sezóně moc radosti nedělá. Co vás vedlo fandit právě Severočechům?
Liberec jsem poprvé výrazně zaregistroval ve finále Českého poháru v roce 2000, kdy porazil právě Baník. V následující sezoně mě pak fotbal Štajnera, Kolouška, Johany, Nezmara uchvátil natolik, že jsem začal Liberci na dálku fandit. A vydrželo mi to dodnes. Radost mi Slovan letos opravdu nedělá, i když vzhledem v klubové politice se něco podobného dalo čekat. Ale na zápas s Dinamem Bukurešť opravdu jen tak nezapomenu.
Z řady příspěvků na vašich bývalých webových stránkách se dalo vycítit, že vám fotbalové Šardice k srdci zrovna nepřirostly. Jak byste svůj tehdejší postoj ve vztahu k Šardicím porovnal s tím svým dnešním?
Proti Šardicím jsem nikdy nic neměl. Samozřejmě každý se chce na silný mančaft vytáhnout. Ani já jsem nebyl výjimkou. Na druhou stranu mnoho vzpomínek na šardický fotbal jsem neměl. V Šardicích jsem byl v minulosti snad čtyřikrát. Jednou jako hráč a třikrát jako divák. Ale můj vztah se k Šardicím určitě změnil. Do Šardic totiž jezdím na fotbal opravdu moc rád.
Z každého domácího šardického utkání přinášíte čitatelům Hodonínského deníku autentickou reportáž. Jak se vám o našich divizních zápasech píše a jak se jako novinář v Šardicích cítíte?
V Šardicích se opravdu cítím výborně. Na každém domácím zápase totiž svítí většinou sluníčko a k vidění je kvalitní fotbal s řadou branek (smích). Ale opravdu se mi o zápasech Šardic píše moc dobře. Důkaz najdete na webových stránkách Hodonínského deníku vždy do dvou hodin po závěrečném hvizdu. Navíc o novináře je v Šardicích dobře postaráno.
Někteří novináři si často stěžují na špatnou komunikaci s fotbalovými kluby. Sdílíte také tento jejich názor?
Určitě jsou mezi kluby a fukcionáři rozdíly. Některé kluby mají zájem svůj oddíl propagovat více, jiné méně. Na okrese Hodonín mám ale dobré vztahy s drtivou většinou trenérů i funkionářů. A o Šardicích to platí dvojnásob. I poslední případ s prasečí chřipkou potvrdil, že v Šardicích pracují profesionálně.
Často ve vašich článcích čerpáte z klubových internetových stránek či slosovatelných programů na utkání. Jak z pohledu novináře i zasvěceného autora vlastního webu hodnotíte úroveň těchto našich „informačních zdrojů“?
Šardický web patří k nejlepším na okrese, zpravodaj je určitě nejlepší. Největší problém většiny webů je aktuálnost. A v Šardicích je klubový web určitě aktuální. Právě díky webům klubů mohu čerpat informace pro své články. Musím i potvrdit, že někteří mí kolegové využívají klubové weby mnohem více než já. V Břeclavi například autor stránek HC Břeclav posílá články i do Břeclavského deníku. Bývalý redaktor Rovnosti zase dělá web prvoligovému Brnu. Podobných případů je ale mnohem víc.
Jak hodnotíte šardický fotbal a jakou zvenčí vidíte jeho další perspektivu?
Musím se přiznat, že jsem Šardicím postup opravdu přál. Hlavně kvůli derby s Mutěnicemi. Myslím si, že pokud se nestane něco mimořádného, tak si Šardice postup vybojují znovu. Vedení klubu, trenér, hráči i věrní fanoušci by si MSFL zasloužili. Na druhou stranu je v dnešní době hodně těžké vybudovat na vesnici klub, který by mohl dlouhodobě hrát třeba divizi. Přeji Šardicím, aby nedopadly stejně jako Ratíškovice nebo Kyjov.
Fotbal na Hodonínsku však nejsou jenom Šardice nebo třetiligové Mutěnice. Co říkáte na aktuální stav kopané v našem okrese, který se ještě nedávno pyšnil i druhou celostátní ligou a jakou budoucnost pro nejbližší období jí zde přisuzujete?
Abych byl upřímný, jsem spíše pesimista. Kromě Šardic opravdu nevidím na okrese klub, který by mohl v nebližší době hrát třeba divizi. Věřím, že i Mutěnice si budou třetí ligy vážit a ještě několik sezon v ní vydrží. Problémem současného fotbalu je nedostatek mladých hráčů, kteří by dokázali nahradit bývalé matadory. Jen za posledních pět let klesla úroveň v Ratíškovicích, Kyjově, Dubňanech a třeba ve Vacenovicích o několik tříd. Jejich výsledky opravdu nejsou náhodné. Pouze s vlastními odchovanci dnes nemůže žádný tým pořádně fungovat. Navíc na okrese Hodonín není mnoho velkých firem a podniků, které by dávaly do fotbalu své peníze.
Děkuji za rozhovor a přeji vám mnoho spokojených a objektivně informovaných čtenářů. RG
