Představujeme hráče
PŘEDSTAVUJEME HRÁČE FK ŠARDICE….
Tomáš REŽNÝ
Post/Číslo dresu: útočník/13
Datum narození: 7. února 1986
Bydliště: Přerov
Výška/Váha: 173 cm/70 kg
Vzdělání: SOU Olomouc, obor obchodník
Zaměstnání: OSVČ - fasádník
Stav: svobodný
Přezdívka: Rejža
Záliby: všechno, u čeho se člověk zasměje
Oblíbený klub/hráč: FC Barcelona/Samuel Eto´o
Mateřský klub: SK Sigma Olomouc
Dosavadní kariéra: TJ Pozemní stavby Přerov-Předmostí, SK Sigma Olomouc, FK Královské Nové Sady, Sokol Konice, FK Šardice (hostování do 30. 6. 2010)
Tomáši, je pravdou, že tě všichni, snad kromě tvého současného trenéra Františka Ondrůška, oslovují pouze tvojí přezdívkou „Rejžo“?
ANO. Krom mé mámy a současného trenéra Ondrůška mi nikdo neřekne jinak, než Rejžo…
Stejně jako tvůj parťák v útoku Jirka Kobylík jsi prošel proslulou fotbalovou mládežnickou líhní Sigmy Olomouc. Ty na rozdíl od Jirky však nebydlíš v Olomouci, ale v nedalekém Přerově. Jak a kdy ses tedy ocitl v Sigmě?
Do Sigmy si mě ve 4. třide vybral trenér Tököly, když mě videl hrát proti našemu tehdy největsimu rivalovi P.S.P. (Přerovské strojírny Přerov, pozn. autora).
Určitě jsi měl (a stále máš) o své fotbalové kariéře nějaké přestavy. Kdy ti bylo jasné, že to v klubu pana Kubíčka zatím na první ligu nebude?
V podstatě tehdy, když jsem otevřel oči, což bylo v 18 letech. Pod trenérem Horváthem jsem zjistil, že nestoji o hráče mého typu.
Šardičané tě fotbalově „objevili“ až v dresu Konice, když jsi nejdříve na jejich domácím hřišti pořádně proháněl Ondru Sukupa v pozici pravého záložníka a pak jsi jej v jarní odvetě na konické umělce důsledně bránil na levém kraji obrany. Co sis tehdy o fotbalových Šardicích vůbec myslel?
O Šardicích jsem nevěděl nic, až při prvním vzájemném utkáni, které jste vyhráli 5 : 2, jsem si řikal, že jste nejspíš klub č. 1 na postup a v klubu č. 1 chce hrát každý…
Už delší dobu tě trápí tvoje levé koleno, na němž ti už kdysi provedli i plastiku křížových vazů. Stále hráváš s ortézou a problémy tě pronásledují i nyní. O co konkrétně jde?
Ve 20 se mi při špatném došlapu na tréninku utrhl křížový vaz. Dr. Holibka mi nohu spravil. Bohuzel o 2 roky později se mi tentýž křížák při zápase utrhl znova a musel jsem jít na replastiku, o kterou se postaral Dr. Přerovský v Olomouci. Nyní po artroskopickem vyšetřeni Dr. Hustákem vím, že je noha v pořádku a po drobném zákroku musím nechat nohu odpočinout 14 dní a do druhé poloviny sezóny můžu naskočit v plné palbě((:
V Šardicích ses brzy uvedl jako pohotový střelec a s 9 góly patříš i mezi nejlepší divizní kanonýry. S tvojí postavou to ale určitě proti habánům v obraně soupeřů nemáš jednoduché. Čím se je snažíš překabátit?
Řekl bych, že nejvic využívám rychlosti skloubenou s technikou a důvtipem. O bojovnosti a důrazu ani nemluvím, to je u mě vždy samozřejmost.
Do Šardic jsi v létě přišel spolu se svým „dvojčetem“ Jirkou Kobylíkem, s nímž se znáš už od žáků. Co tě s Jirkou nejvíce pojí a jak bys jej charakterizoval jako člověka a fotbalistu?
S Koubou mě nejvíc pojí právě to, že se známe už od žáků, rozumíme si na hřišti i mimo něj. Kouba je velké zvíře, nyní už zkrocené jeho trpělivou přítelkyni Veronikou. Je s ním sranda a nikdy nezklame, a do toho všeho mu to i pálí a toho podle mě na hřišti využívá nejvíce.
Po tvém hattricku v dresu Šardic doma proti Otrokovicím jsi divákům předvedl parádní salto? Kdy se fanoušci mohou těšit na to příští?
Salta padají po pěkném nebo důležitém golu!
Děkuji za rozhovor, nechť je to tedy co nejdříve. A také, ať máš koleno už zase brzy v pořádku! JH
Jiří KOBYLÍK
Post/Číslo dresu: útočník/14
Datum narození: 28. února 1986
Bydliště: Olomouc
Výška/Váha: 192 cm/90 kg
Vzdělání: student Palackého univerzity v Olomouci
Stav: zadaný, přítelkyně Veronika
Přezdívka: „Kobyl“
Záliby: tenis, hokej, lyžování
Oblíbený klub/hráč: FC Barcelona/Lionel Messi
Mateřský klub: SK Sigma Olomouc
Dosavadní kariéra: SK Sigma Olomouc, Tatran Bystřice pod Host., Sokol Konice, Sokol Protivanov, Sokol Konice, FK Šardice
Jirko, mnozí fotbaloví příznivci se při zmínění jména Kobylík domnívájí, že jsi příbuzným o něco slavnějších bratrů Davida (28 let) a Petra (24) let) Kobylíkových, kteří jsou rovněž odchovanci ligové Olomouce, ale dnes oba působí ve slovenské Corgoň lize. Jak je to doopravdy?
Je to tak, domnívají se správně. Jsou to moji bratranci. David je vlastně ten slavný. Působil ve Francii ve Strasbourgu, v Německu v Bielefeldu a teď se nedávno vrátil z angažmá z Kypru. Teď se oba potkali ve slovenské lize, David v Žilině a Petr v Prešově. Ale v současné době je už Petr bez angažmá po neshodách s trenérem Pivarníkem.
Fotbalově jsi tedy vyrostl v Olomouci, ovšem do prvoligového kádru jsi tam nikdy ani nenahlédl. Čím to?
Tenhle problém vznikl už v dorostu. Když jsem byl s Tomášem v ligovém dorostu v 19, tak na mém postu tehdy hrál Kamil Vacek, který je teď v ligové Spartě a Roman Kuba, který působí v druholigové Dukle Praha. V té době byli oba v reprezentaci a museli hrávat, takže sem moc šancí nedostával. A když došlo na přechod z dorostu do mužů, tak já jsem tuhle šanci nedostal a musel jsem jít na hostování.
Šardické funkcionáře jsi zaujal už vloni v dresu Konice, a to jak svojí urostlou postavou, ale zejména pro soupeře nepříjemným stylem hry na hrotu útoku? Byl jsi vždycky útočníkem nebo jsi hrál i na jiném postu?
Než jsem přišel do dorostu, tak jsem od malička hrával středního obránce, tehdy ještě stopera. Když jsem přišel do dorostu, tak mě trenér posunul na post ofenzivního záložníka. A když jsem přišel do třetiligové Bystřice pod H., tak jsem začal hrát v útoku a na tom postu hraji i teď.
Mužstvo Konice, podobně jako v loňské sezóně, se i letos na začátku soutěže stalo „černým koněm“, ale pak najednou zhaslo. Znáš tamní poměry, je to specifické pro tento klub nebo je to jen shoda náhod?
Za tu dobu, co jsem tam působil, tak se nám tyhle výkyvy ve výsledcích staly snad každou sezonu. Vždy se nám povedlo vyhrát na začátku sezony 6 nebo 7 zápasů v řadě a pak se to zlomilo a už jsme moc bodů neuhráli. Ale v čem to je, tak to vám neřeknu. I tuhle sezonu nad tím určitě musí všichni v Konici přemýšlet, protože se jim to stalo opět.
Do Šardic jsi v létě přišel se svým „dvojčetem“ Tomášem Režným, s nímž se fotbalovým světem společně protloukáš už od žáků. Co tě k Tomášovi nejvíc pojí a jak bys jej charakterizoval jako člověka a fotbalistu?
Tak nad touhle otázkou bych strávil hodně času, než bych vám řekl, co všechno nás spojuje. Je pravda, že spolu hrajeme už snad nějakých 15 let. Fotbalově jsme spolu vyrůstali a ikdyž jsme od té doby, kdy Rejža přišel do Sigmy jako útočník, vystřídali oba snad všechny posty, tak jsme se nakonec potkali v útoku. Herně si rozumíme už od malička a teď spolu hrajeme prakticky naslepo, protože vždycky jeden ví, co udělá ten druhý. Je to určitě velmi vyjímečný hráč! Je velmi rychlý, dobrý do kombinace a má výbornou techniku i střelu. A jako k člověku k němu mám respekt, jak zvládá těžkou práci a fotbal na téhle úrovni. Jinak je to ten nejlepší kamarád, který vám vždy velmi rád s čímkoliv pomůže.
Až z Olomouce, kde bydlíš a navštěvuješ vysokou školu, to do Šardic určitě není, coby kamenem dohodil. Jak se ti daří zvládat tuto nemalou komplikaci?
Tak zvládat se to určitě dá, jinak bych tu nebyl. Ale někdy je cesta z tréninku velmi únavná, hlavně když nám trenér nachystá nějaký nepříjemný trénink. Určitě by bylo lepší, kdyby Tomáš konečně začal šetřit a koupil si auto a mohli jsme se v řízení střídat.
O Hanících se říká, že jsou trochu pomalejší. Vnímáš nějaké rozdíly v mentalitě lidí tady na Slovácku oproti těm u vás na severu v úrodné Hané?
Neřekl bych, že jsou nějaké nápadné rozdíly. A pomalejší určitě nejsme my, Hanáci. Jinak lidé tu jsou velmi hodní, vstřícní a přátelští. Myslím, že s jakýmkoliv problémem by nám tu kdokoliv pomohl. Velmi se nám tu s Tomášem líbí, v tom vašem vinařském kraji.
V neděli ses poprvé v Konici představil v dresu soupeře a své bývalé spoluhráče jsi vůbec nešetřil. Měl jsi nějakou zvláštní motivaci nebo to byl zápas jako každý jiný?
Ono to vlastně nebylo poprvé. Když jsem působil v Konici, tak jsem musel odejít na půlroční hostování do Protivanova. Tehdy jsme v Konici vyhráli 2:0 a dal jsem jeden gol. Teď už to ale byl mnohem motivovanější duel, protože jsme tam s Rejžou hráli spolu a navíc jsme oba neodešli zrovna spokojeni z tohoto klubu po určité stránce, kterou bych tady nerad zmiňoval. Oba jsme si ten zápas chtěli užít a hlavně ho vyhrát za každou cenu, což se nám povedlo i s úroky!
Děkuji za rozhovor a brzy zase nějaký ten hattrick! JH
Jan Štěpnička
Datum narození: 26. září 1989
Bydliště: Karviná
Výška/Váha: 192 cm/90 kg
Vzdělání: Gymnázium v Karviné,
nyní 1. ročník VUT- Fakulta stavební v Brně
Stav: svobodný
Přezdívka: Štěpo
Záliby: sport, četba, filmy,
Oblíbený klub/hráč: Petr Čech/FC Barcelona
Dosavadní kariéra: MFK Karviná, FC Baník Ostrava, FK Šardice
Honzo, až do gólového přehození Filipem Rackem ve 22. min. zápasu proti juniorce Slovácka jsi v šardickém dresu neinkasoval nepřetržitých 313 minut poté, co tě čtyři kola před tím překonal otrokovický Vaculík. Vedeš si ty sám nějakou osobní fotbalovou statistiku?
Ne, nic podobného. Abych se přiznal, nikdy mě to ani nenapadlo, ale kdyby ji někdo dělal, rád bych si ji přečetl.
Filip Racko je sice o nějaký ten pátek od tebe starší, ale do Slovácka rovněž přišel z ostravkého Baníku. Znáte se nějak víc a co ti po utkání, v němž zaznamenal hattrick, vlastně ještě na trávníku sděloval?
Ne, Filipa neznám a přiznám se, že jsem o něm nikdy neslyšel. Ale od našeho posledního střetnutí můžu říct, že na něj jen tak nezapomenu. Ten zápas se mu prostě povedl a mně prostě ne. Už si nevzpomínám, co přesně mi tehdy říkal, ale vím, že to bylo něco v přátelském duchu a snažil se mě povzbudit.
Až do tohoto nešťastného duelu jsi přitom obrdžel pouhé 3 góly z osmi utkání a najednou tě soupeř v den po tvých 20. narozeninách v jediném a přitom tak důležitém zápase překonal hned 3x…
Nevím, co víc bych k tomu dodal. Chyb z mé strany bylo v tom zápase víc, ale to se prostě stává. Pyšný na to určitě nejsem, ale nebudu se za tím nijak zvlášť ohlížet a budu se snažit soustředit na další utkání.
Prošel jsi věhlasnou baníkovskou fotbalovou školou, kde mimo jiné vyrostli slavní gólmani jako Schmucker, Mokrohajský, Mikloško, Bernady či Laštůvka a FC Baník Ostrava je stále tvým mateřským klubem. Co ostravská fotbalová štace přinesla tobě osobně?
Baník mě vlastně uvedl do mužského fotbalu. I když to zpočátku vypadalo, že moc příležitostí v mistrácích nedostanu, nakonec jsem důstojně odchytal za rezervu pěknou řádku zápasů v MSFL. Rád bych zde vyzdvihl i spolupráci s nynějším trenérem golmanů Baníku Pavlem Srníčkem, kterého mimochodem postrádám ve vašem výčtu slavných baníkovských brankářů. Jsem opravdu rád, že jsem měl tu možnost s ním trénovat.
Před pár dny jsi nastoupil do 1. ročníku vysokoškolského studia na brněnské stavební fakultě VUT. Co tě přivedlo právě k tomuto studijnímu oboru?
Tak nějak se to zdálo jako nejrozumnější volba vzhledem k předmětům, které mě na gymplu bavily. Nebyla mi cizí matika, fyzika ani deskriptiva. Původně mě to táhlo spíš k architektuře než ke stavebnímu inženýrství, ale chybí mi požadované umělecké nadání, takže jsem zvolil variantu menšího odporu.
V Hodonínském deníku ses vyjádřil, že se ti tady na jižní Moravě líbí a jsi tu spokojený. Mohl bys být ještě o něco sdílnější a našim fotbalovým fanouškům to trochu více konkretizovat?
Co k tomu dodat? Ve srovnání s městem jsou lidé na vesnici všeobecně přívětivější a pohostinnější a tady na jižní Moravě to platí obzvlášť. Trávím tady již asi třetí měsíc a mám pocit, že znám polovinu Šardic . A v neuspěchané atmosféře si člověk bezvadně odpočine a nabere nových sil.
Z tribuny tvé výkony při většině utkání ostře sleduje tvůj otec, jenž ti navíc tak trochu pomáhá i jako manažer. Jak on hodnotí tvoje dosavadní působení v divizních Šardicích?
Spokojený samozřejmě není. Nejradši by mě už viděl chytat v zahraničí, ale vesměs to hodnotí kladně. Chtěl bych mu také touto cestou poděkovat za úsilí, které do mě investuje. Je to sice malá náplast za nervy, které si se mnou musel prožít, ale snad není všem dnům konec a mně se podaří se mu odměnit víc.
Z 11 utkání jsi 7 vychytal s nulou. Jak se ti chytá za šardickou obranou?
Rád bych podotkl, že těch 7 nul je velkým dílem i její práce. Nemám, co bych klukům vytkl a neříkám to kvůli pokutě, která by mě v opačném případě neminula. Nicméně, nikdo není dokonalý a zatím nejsme tak perfektně sehraní, takže se občas ta chybička vloudí.
Děkuji za tvoje zajímavé názory. A za opomenutí sympaťáka Pavla Srníčka mezi brankářskými legendami se omlouvám tobě a na dálku i jemu. Hodně dalších nul na tvém kontě ti přeje Jar. Hastík.
Ne, nic podobného. Abych se přiznal, nikdy mě to ani nenapadlo, ale kdyby ji někdo dělal, rád bych si ji přečetl.
Filip Racko je sice o nějaký ten pátek od tebe starší, ale do Slovácka rovněž přišel z ostravkého Baníku. Znáte se nějak víc a co ti po utkání, v němž zaznamenal hattrick, vlastně ještě na trávníku sděloval?
Ne, Filipa neznám a přiznám se, že jsem o něm nikdy neslyšel. Ale od našeho posledního střetnutí můžu říct, že na něj jen tak nezapomenu. Ten zápas se mu prostě povedl a mně prostě ne. Už si nevzpomínám, co přesně mi tehdy říkal, ale vím, že to bylo něco v přátelském duchu a snažil se mě povzbudit.
Až do tohoto nešťastného duelu jsi přitom obrdžel pouhé 3 góly z osmi utkání a najednou tě soupeř v den po tvých 20. narozeninách v jediném a přitom tak důležitém zápase překonal hned 3x…
Nevím, co víc bych k tomu dodal. Chyb z mé strany bylo v tom zápase víc, ale to se prostě stává. Pyšný na to určitě nejsem, ale nebudu se za tím nijak zvlášť ohlížet a budu se snažit soustředit na další utkání.
Prošel jsi věhlasnou baníkovskou fotbalovou školou, kde mimo jiné vyrostli slavní gólmani jako Schmucker, Mokrohajský, Mikloško, Bernady či Laštůvka a FC Baník Ostrava je stále tvým mateřským klubem. Co ostravská fotbalová štace přinesla tobě osobně?
Baník mě vlastně uvedl do mužského fotbalu. I když to zpočátku vypadalo, že moc příležitostí v mistrácích nedostanu, nakonec jsem důstojně odchytal za rezervu pěknou řádku zápasů v MSFL. Rád bych zde vyzdvihl i spolupráci s nynějším trenérem golmanů Baníku Pavlem Srníčkem, kterého mimochodem postrádám ve vašem výčtu slavných baníkovských brankářů. Jsem opravdu rád, že jsem měl tu možnost s ním trénovat.
Před pár dny jsi nastoupil do 1. ročníku vysokoškolského studia na brněnské stavební fakultě VUT. Co tě přivedlo právě k tomuto studijnímu oboru?
Tak nějak se to zdálo jako nejrozumnější volba vzhledem k předmětům, které mě na gymplu bavily. Nebyla mi cizí matika, fyzika ani deskriptiva. Původně mě to táhlo spíš k architektuře než ke stavebnímu inženýrství, ale chybí mi požadované umělecké nadání, takže jsem zvolil variantu menšího odporu.
V Hodonínském deníku ses vyjádřil, že se ti tady na jižní Moravě líbí a jsi tu spokojený. Mohl bys být ještě o něco sdílnější a našim fotbalovým fanouškům to trochu více konkretizovat?
Co k tomu dodat? Ve srovnání s městem jsou lidé na vesnici všeobecně přívětivější a pohostinnější a tady na jižní Moravě to platí obzvlášť. Trávím tady již asi třetí měsíc a mám pocit, že znám polovinu Šardic . A v neuspěchané atmosféře si člověk bezvadně odpočine a nabere nových sil.
Z tribuny tvé výkony při většině utkání ostře sleduje tvůj otec, jenž ti navíc tak trochu pomáhá i jako manažer. Jak on hodnotí tvoje dosavadní působení v divizních Šardicích?
Spokojený samozřejmě není. Nejradši by mě už viděl chytat v zahraničí, ale vesměs to hodnotí kladně. Chtěl bych mu také touto cestou poděkovat za úsilí, které do mě investuje. Je to sice malá náplast za nervy, které si se mnou musel prožít, ale snad není všem dnům konec a mně se podaří se mu odměnit víc.
Z 11 utkání jsi 7 vychytal s nulou. Jak se ti chytá za šardickou obranou?
Rád bych podotkl, že těch 7 nul je velkým dílem i její práce. Nemám, co bych klukům vytkl a neříkám to kvůli pokutě, která by mě v opačném případě neminula. Nicméně, nikdo není dokonalý a zatím nejsme tak perfektně sehraní, takže se občas ta chybička vloudí.
Děkuji za tvoje zajímavé názory. A za opomenutí sympaťáka Pavla Srníčka mezi brankářskými legendami se omlouvám tobě a na dálku i jemu. Hodně dalších nul na tvém kontě ti přeje Jar. Hastík.
Bronislav ŠÁLEK
Post/Číslo dresu: střední záložník/ 9
Datum narození: 12. prosince 1984
Bydliště: Ostrožská Nová Ves, okr. Uh. Hradiště
Výška/Váha: 176 cm/68 kg
Vzdělání: Střední průmyslová škola Uh. Brod, obor elektro
Zaměstnání: technik ve firmě TEROSAT se sídlem v Hluku
Stav: svobodný
Přezdívka: Bruno
Záliby: fotbal, tenis, kolečkové brusle
Oblíbený klub/hráč: FC Baník Ostrava/nemá
Dosavadní kariéra: FK Ostr. Nová Ves, FC Synot Staré Město, FC Slovácká Slávia Uherské Hradiště (žáci), 1. FC Synot (dorost), FK Dobet Ostr. Nová Ves (KP), FC Viktoria Otrokovice (divize), Rakousko, FK Ostr. Nová Ves (KP), FK Šardice (divize - host. do 30.6.2010)
Broňku, patříš sice mezi technicky velmi dobře vybavené hráče, přesto jsi v Šardicích rychle převzal i roli „zlého muže“ po Zdeňku Štěpanovském. Co ti tedy vyhovuje víc, důraz a nasazení nebo fotbalová paráda?Rád se zapojuji do kombinačního fotbalu, ale taky mám rád tvrdší hru. Nerad ze souboje uhýbam.
Pocházíš z Ostrožské Nové Vsi, kde se spíše než s fotbalovou mičudou děcka rodí s pádlem v rukou. Jak to, že ses nestal kanoistou a místo brouzdání po těžebních jezerech lítáš po fotbalových trávnících?
V mé rodině se už dlouhé generace dědí to, že každý hraje fotbal, a proto jsem nemohl ani já jít jinou cestou. Nikdy mě nenapadlo, že by jsem mohl přejít od fotbalu k pádlování a dát se na dráhu kanoisty.
Z výčtu klubů, kde jsi už působil, je patrné, že jsi prošel i mládežnickými týmy ligového Synotu, dnešního Slovácka. Čím to, že ses odsud vrátil zpět do mateřského klubu?
Je pravda, že jsem mládeží dnešního Slovácka prošel, jsem za to po fotbalové stránce hodně rád. Po mém nastoupení na střední školu ale nešlo dát dohromady studium s kvalitní přípravou.
Letos na jaře jsi týmu Ostrožské Nové Vsi výrazně pomohl k záchraně v KP. Na začátku nové sezóny to ale dlouho vypadalo, že po tvém odchodu na hostování Novou Ves v přeboru Zlínského kraje už nikdo nezastaví. Teď se však ukazuje, že přece jenom svým spoluhráčům scházíš….
To, zda jsem pomohl či ne, musím nechat na posouzení jinych osob. Já se vždy snažím jen udělat maximum pro tým, za který právě nastupuji. Mužstvo netvoří jeden hráč, ale celek. Kluky v Nové Vsi sleduji, i když se mi to kryje se zápasy v Šardicích. Kluci měli výborný start, nyní přišla nějaká zranění a trochu se rozjezd zpomalil. Ale věřím a jsem o tom taky přesvědčen, že to zase půjde nahoru.
Pro řadu fotbalových „odborníků“ je docela překvapením, jak dobře ses ve výběru trenéra Ondrůška aklimatizoval. Hráváš pravidelně a v základu. Jak se v Šardicích po fotbalové stránce cítíš?
V Šardicích se cítím velmi dobře. Jsem rád, že jsem se do tohoto mužstva dostal. Jsem překvapený, jak je tu kvalitní příprava pod vedením trenéra Ondrůška. Taky je tu velmi kvalitní zázemí, které nemají ani některá mužstva ve vyšších soutěžích.
Jako jeden z mála fotbalistů máš to štěstí, že máš stálé zaměstnání, a to navíc v oboru, který jsi vystudoval. V čem konkrétně spočívá tvoje práce a jak se ti daří sladit pracovní povinnosti s nároky divizního klubu?
Sladit věci pracovní s fotbalem je hodně náročné, hlavně po stránce časové. Fotbal mě baví, a proto to musím nějak překonat a snažit se to sladit. Má práce spočívá v ozvučení měst a obcí.
Na zápase proti juniorce Slovácka do Kunovic tě přišla povzbudit celá tvoje rodina, včetně bráchy Romana, jenž je také dobrým fotbalistou. Jak toto smolné utkání hodnotili?
Byl jsem rád, že rodina přišla, měl jsem tam i hodně kamarádů. Mám rád, když je na stadiónu více lidí, pro ty lidi to hlavně hrajeme. Hodnocení bylo hned po zápase. Z mé strany obrovské zklamání. Rodina byla spokojena hlavně s druhým poločasem. Fotbal to nebyl špatný, ale smolný byl konec zápasu.
Milan VÁLEK
Post/Číslo dresu: levý záložník/11
Datum narození: 28. října 1982
Bydliště: Uherské Hradiště
Výška/Váha: 177 cm/72 kg
Vzdělání/Povolání: absolvent Obchodní akademie Uh. Hradiště (2002),
nyní podniká
Stav: svobodný, zadaný - přítelkyně Petra
Přezdívka: Vális, Milde
Záliby: tenis, relax, kolečkové brusle, procházky se psem
Oblíbený klub/hráč: nemá/Ryan Giggs
Dosavadní kariéra: TJ Dolní Němčí (žáci), FC Slovácká Slávia Uherské Hradiště, 1. FC Synot (dorost 1. liga), FK Kunovice (II. liga), 1. FC Slovácko (I. liga), FK Mutěnice (MSFL), FC Hradec Králové (II. liga), FK Šardice (divize)
Milane, jak ses z druholigového Hradce Králové ocitl až v Šardicích?
V Hradci Králové jsem měl ještě na rok platnou profesionální smlouvu, jenže jsem upřednostnil zaměstnání před profesionálním sportem. Vedení Hradce chtělo, abych dodržel kontrakt, ale já dál pokračovat nechtěl. A tak vznikl konflikt, který spěl k tomu, že budu muset být rok bez fotbalu, protože ani jedna ze stran nehodlala ustoupit. V průběhu tohoto období mě kontaktoval pan Hastík, jestli bych neměl zájem hrát za Šardice. S panem Hastíkem se dobře znám, a tak jsem samozřejmě tuto nabídku přivítal. Věděl jsem, že v Šardicích jsou pro fotbal vytvořeny výborné podmínky a taky znám trenéra Ondrůška, takže jsem věděl, co od něj můžu očekávat a taky to, že se v Šardicích pod jeho vedením bude opět hrát o ty nejvyšší příčky.
Tvůj přestup z východních Čech se ale vůbec nezrodil snadno a předcházelo mu bezpočet jednání s druhou stranou, navíc bylo ve hře i to, jak a zda vůbec šardický kanonýr Radek Dorotík obstojí na testech v tomto klubu. Ruku na srdce, věřil jsi, že to takto nakonec dopadne a už tuto sezónu si znovu na Moravě a navíc poblíž svého bydliště zahraješ slušnou soutěž?
Abych pravdu řekl, tak už jsem se smiřoval s tím, že budu rok bez fotbalu. Musím tímto poděkovat vedení šardické kopané a také panu Luboši Kubíkovi (sportovní ředitel Hradce Králové), že vše dopadlo nakonec tak, že můžu být zde a hájit barvy místního FK.
Většina šardických fanoušků si tě nejvíc pamatuje z tvého působení „u sousedů“ v Mutěnicích. Stejně jako před tím Zdeňka Štěpanovského či Libora Zapletala, kteří zelenožlutý dres klubu pana Jagoše rovněž oblékali, se tě zeptám stejně: Jak bys porovnal fotbalové Šardice právě s Mutěnicemi, v čem si jsou podobné a naopak, čím a jak se liší?
Se Zaplíkem i Štěpou jsem ještě v Mutěnicích hrával. Porovnávat tyto dva kluby je těžké. Podobné jsou v tom, že oba kluby jsou „řízeny“ jedním mužem. Mutěnice hrají o soutěž výš a každá vyšší soutěž s sebou přináší větší kvalitu a vyšší nároky na hráče, trenéry i vedení. Takže MSFL je bezpochyby kvalitnější soutěž než divize. U obou mužstev bývá každoročně většinou velká hráčská obměna, což určitě nepřináší moc užitku s výhledem k dlouhodobější koncepci. Zde v Šardicích jsou zase jednoznačně vytvořeny lepší podmínky a zázemí pro trénování. A oba tyto mančafty chtějí vždycky atakovat ty nejvyšší příčky.
Na jaře jsi absolvoval drobný chirurgický zákrok. O co šlo a jak jsi na tom po zdravotní stránce nyní?
V březnu před generálkou na II. ligu s Opavou jsem si poranil vnější meniskus v koleně. V prvopočátku jsem si myslel, že jde jenom o natažené vazy, a tak jsem dva měsíce trénoval a hrál i přes bolest. Až magnetická rezonance odhalila rupturu v menisku, takže jsem musel pod nůž. Zákrok jsem absolvoval u MUDr. Synkuleho v Praze, který odvedl výbornou práci, takže jsem nyní v absolutním pořádku.
Hned po svém příchodu do šardické kabiny jsi získal respekt svých spoluhráčů i tím, jak je dokážeš do každého utkání vyhecovat. Považuješ se v mužstvu za vůdčí typ nebo tuto roli raději přenecháváš jiným?
To, jestli jsem si získal respekt u spoluhráčů, by měli posoudit oni, ale jsem typ, který neumí a nesnáší prohrávat prakticky v čemkoliv. Své by o tom mohla vyprávět moje přítelkyně, takže jak na trénincích, tak i v každém zápase chci zvítězit. A jestli jsem vůdčí typ? Vůdčí schopnosti se nedají naučit, buď to člověk v sobě má, dokáže druhé strhnout, nabudit a vyhecovat a má u druhých respekt, anebo ne. Jak je to se mnou, musí posoudit druzí.
Jako leváka tě trenér Ondrůšek nasazuje buď na levý kraj obrany, nebo zálohy. Ještě nedávno jsi ale „válel“ i v útoku. Který post ti vyhovuje nejlépe?
Za trenéra Machaly v Kunovicích jsem nastupoval i na hrotu, ale nejlíp se cítím v roli ofenzívního krajního záložníka, takové falešné křídlo, na tomto postu jsem odehrál prakticky celou kariéru. Zato post obránce mi vůbec nevoní a strašně nerad tam hraji, bohužel momentálně naskakuji právě na tomto místě, z čehož nejsem vůbec nadšený. Doufám, že se brzy vrátím na „svůj“ oblíbený flek.
V Šardicích ses uvedl výborně a také týmu se zatím i tvojím přispěním daří. Jde o náhodu nebo se můžeme těšit na vaše dobré výkony a výsledky i nadále?
Nejspíš jako všichni, tak i já jsem rád, že se nám zatím výsledkově daří, ale ve fotbale je to jako na houpačce, kdy jednou jste dole a jednou nahoře. Jak já, tak i všichni spoluhráči budeme dělat maximum pro to, abychom na tom „vrchu“ zůstali co nejdéle. A důležité pro nás bude, když se nám zrovna nebude dařit, abyste nám, Vy fanoušci, pomohli svým povzbuzováním, minimálně tak jako doposud a nezatracovali nás!
Děkuji za rozhovor a hodně zdaru tobě i celému mužstvu!
V Hradci Králové jsem měl ještě na rok platnou profesionální smlouvu, jenže jsem upřednostnil zaměstnání před profesionálním sportem. Vedení Hradce chtělo, abych dodržel kontrakt, ale já dál pokračovat nechtěl. A tak vznikl konflikt, který spěl k tomu, že budu muset být rok bez fotbalu, protože ani jedna ze stran nehodlala ustoupit. V průběhu tohoto období mě kontaktoval pan Hastík, jestli bych neměl zájem hrát za Šardice. S panem Hastíkem se dobře znám, a tak jsem samozřejmě tuto nabídku přivítal. Věděl jsem, že v Šardicích jsou pro fotbal vytvořeny výborné podmínky a taky znám trenéra Ondrůška, takže jsem věděl, co od něj můžu očekávat a taky to, že se v Šardicích pod jeho vedením bude opět hrát o ty nejvyšší příčky.
Tvůj přestup z východních Čech se ale vůbec nezrodil snadno a předcházelo mu bezpočet jednání s druhou stranou, navíc bylo ve hře i to, jak a zda vůbec šardický kanonýr Radek Dorotík obstojí na testech v tomto klubu. Ruku na srdce, věřil jsi, že to takto nakonec dopadne a už tuto sezónu si znovu na Moravě a navíc poblíž svého bydliště zahraješ slušnou soutěž?
Abych pravdu řekl, tak už jsem se smiřoval s tím, že budu rok bez fotbalu. Musím tímto poděkovat vedení šardické kopané a také panu Luboši Kubíkovi (sportovní ředitel Hradce Králové), že vše dopadlo nakonec tak, že můžu být zde a hájit barvy místního FK.
Většina šardických fanoušků si tě nejvíc pamatuje z tvého působení „u sousedů“ v Mutěnicích. Stejně jako před tím Zdeňka Štěpanovského či Libora Zapletala, kteří zelenožlutý dres klubu pana Jagoše rovněž oblékali, se tě zeptám stejně: Jak bys porovnal fotbalové Šardice právě s Mutěnicemi, v čem si jsou podobné a naopak, čím a jak se liší?
Se Zaplíkem i Štěpou jsem ještě v Mutěnicích hrával. Porovnávat tyto dva kluby je těžké. Podobné jsou v tom, že oba kluby jsou „řízeny“ jedním mužem. Mutěnice hrají o soutěž výš a každá vyšší soutěž s sebou přináší větší kvalitu a vyšší nároky na hráče, trenéry i vedení. Takže MSFL je bezpochyby kvalitnější soutěž než divize. U obou mužstev bývá každoročně většinou velká hráčská obměna, což určitě nepřináší moc užitku s výhledem k dlouhodobější koncepci. Zde v Šardicích jsou zase jednoznačně vytvořeny lepší podmínky a zázemí pro trénování. A oba tyto mančafty chtějí vždycky atakovat ty nejvyšší příčky.
Na jaře jsi absolvoval drobný chirurgický zákrok. O co šlo a jak jsi na tom po zdravotní stránce nyní?
V březnu před generálkou na II. ligu s Opavou jsem si poranil vnější meniskus v koleně. V prvopočátku jsem si myslel, že jde jenom o natažené vazy, a tak jsem dva měsíce trénoval a hrál i přes bolest. Až magnetická rezonance odhalila rupturu v menisku, takže jsem musel pod nůž. Zákrok jsem absolvoval u MUDr. Synkuleho v Praze, který odvedl výbornou práci, takže jsem nyní v absolutním pořádku.
Hned po svém příchodu do šardické kabiny jsi získal respekt svých spoluhráčů i tím, jak je dokážeš do každého utkání vyhecovat. Považuješ se v mužstvu za vůdčí typ nebo tuto roli raději přenecháváš jiným?
To, jestli jsem si získal respekt u spoluhráčů, by měli posoudit oni, ale jsem typ, který neumí a nesnáší prohrávat prakticky v čemkoliv. Své by o tom mohla vyprávět moje přítelkyně, takže jak na trénincích, tak i v každém zápase chci zvítězit. A jestli jsem vůdčí typ? Vůdčí schopnosti se nedají naučit, buď to člověk v sobě má, dokáže druhé strhnout, nabudit a vyhecovat a má u druhých respekt, anebo ne. Jak je to se mnou, musí posoudit druzí.
Jako leváka tě trenér Ondrůšek nasazuje buď na levý kraj obrany, nebo zálohy. Ještě nedávno jsi ale „válel“ i v útoku. Který post ti vyhovuje nejlépe?
Za trenéra Machaly v Kunovicích jsem nastupoval i na hrotu, ale nejlíp se cítím v roli ofenzívního krajního záložníka, takové falešné křídlo, na tomto postu jsem odehrál prakticky celou kariéru. Zato post obránce mi vůbec nevoní a strašně nerad tam hraji, bohužel momentálně naskakuji právě na tomto místě, z čehož nejsem vůbec nadšený. Doufám, že se brzy vrátím na „svůj“ oblíbený flek.
V Šardicích ses uvedl výborně a také týmu se zatím i tvojím přispěním daří. Jde o náhodu nebo se můžeme těšit na vaše dobré výkony a výsledky i nadále?
Nejspíš jako všichni, tak i já jsem rád, že se nám zatím výsledkově daří, ale ve fotbale je to jako na houpačce, kdy jednou jste dole a jednou nahoře. Jak já, tak i všichni spoluhráči budeme dělat maximum pro to, abychom na tom „vrchu“ zůstali co nejdéle. A důležité pro nás bude, když se nám zrovna nebude dařit, abyste nám, Vy fanoušci, pomohli svým povzbuzováním, minimálně tak jako doposud a nezatracovali nás!
Děkuji za rozhovor a hodně zdaru tobě i celému mužstvu!
10 + 2 NOVÉ TVÁŘE V DRESU ŠARDIC…
Jan ŠTĚPNIČKA
19-letý brankář, rodák z Karviné, prošel pověstnou ostravskou brankářskou líhní, kde také okusil v týmu juniorky Baníku Ostrava třetí nejvyšší soutěž - MSFL. Nastavající student stavební fakulty brněnské univerzity přichází zatím na roční hostování a měl by na místě brankářské jedničky nahradit Pavla Štěpána.
Jiří CHROMÝ
19-letý brankář a odchovanec šardického RSM pocházící ze Ždánic. Startoval zatím pouze ve druhé nejvyšší dorostenecké soutěži MSDL a v Ondrůškově souboru se bude zatím ještě hodně učit. Kmenový hráč FK Šardice zaujme místo uvolněného Jakuba Chromka.
Marek SPAZIER
19-letý bratr fotbalově o hodně zkušenějšího bratra Petra žije stejně jako on a celá početná rodina ve Velké n.Veličkou. Prošel fotbalovou akademii Synotu a Slovácka a také od něj se očekává, že bude rychle a za pochodu získávat potřebné ostruhy. Do Šardic byl jako perspektivní obránce - levák z 1. FC Slovácko získán na přestup.
Martin KMEŤ
24-letého slovenského záložníka zavála do Šardic tak trochu náhoda, neboť v nedalekém Krumvíři má děvče. Student vysoké školy v Žilině hrával čtvrtou nejvyšší soutěž na Slovensku za ŠK Závažná Poruba (poblíž Lipt. Mikuláše), odkud přichází na přestup jako volný hráč.
Martin PACL
22-letý levonohý záložník pochází z Prostějova, ale bydlí v Uh. Hradišti, kde prošel mládežnickými týmy 1. FC Slovácko. Má už také zkušenosti z MSFL - za sousední Mutěnice a juniorku Slovácka. Má předpoklady, aby se v Šardicích brzy ujal i dirigentské taktovky…
Bronislav ŠÁLEK
Vyzrálý 24-letý středopolař přichází na roční hostování z FK Ostrožská Nová Ves, jemuž v místě svého bydliště letos na jaře po návratu z Rakouska výrazně pomohl k záchraně KP. Svým stylem hry by měl nahradit odcházející šardickou oporu Zdeňka Štěpanovského.
Milan VÁLEK
O angažmá 26-letého leváka se rozhodlo po řadě peripetií, kdy přišel až nedávno na přestup z druholigového Hradce Králové náhradou za Radka Dorotíka. Rodák z Uh. Hradišetě před rokem ještě hájil žlutozelený dres Mutěnic a ačkoli se do přípravy zapojil později, rychle se v týmu aklimatizoval. Jeho fotbalové zkušenosti a vůdčí schopnosti se budou určitě hodit…
Tomáš DRÁPAL
Velká škoda pro teprve 18-letého dravce z Krumvíře, že se vinou úzkoprsého postoje ve vedení šardického dorostu nemohl zapojit do přípravy spolu s áčkem mužů Šardic už v zimě, byl by dnes jistě o kus dál… I tak má však mladý průbojný útočník ještě dostatek času, aby fotbalově vyzrál. Zatím přichází ze Sokola Krumvíř na roční hostování s opcí na budoucí přestup.
Jiří KOBYLÍK
Vytáhlý 23-letý útočník nás v uplynulé sezóně zaujal v dresu Konice. Student olomoucké vysoké školy přichází do Šardic zatím na roční hostování z ligové Sigmy Olomouc, kde také bydlí. Od jeho pro soupeře nepříjemného herního projevu si na jihu Moravy hodně slibujeme…
Tomáš REŽNÝ
Na rozdíl od svého „dvojčete“ Jirky Kobylíka 23-letý rychlík z Přerova výškou neoplývá, jeho hlavní devízou je pohyb, o němž nás také on přesvědčil už v Konici. Od nového Ondrůškova žolíka se během jeho ročního hostování z Olomouce očekávají především góly, k čemuž nejen tomuto neúnavnému bojovníkovi, ale i všem nově příchozím a celému týmu přejeme hodně štěstí!
Dále byli z 1. FC Slovácko získáni další dva v Šardicích už dříve působící hráči, a to 20-letý Ondřej SUKUP na přestup a rovněž 20-letý Ondřej CRLA, prozatím na roční hostování.
